Argumentační fauly

Při diskutování občas narazím na situaci, která je mi nová a přesto nějak povědomá. Nepříjemně povědomá. Žijeme v době, kdy se dá všechno dohledat, ověřit nebo naopak rozporovat, kvantifikovat a měřit. Řekl bych že k naší smůle, neb někdy se dají věci relativizovat až do nicotného prachu.

Kde jsou ty bitvy o pravdě za které bojovali naši předkové opravdu až do krve. Dneska si naklikám argumentů kolik potřebuji a kolik se mi hodí do krámu. Jako vždy pak vítězí síla přesvědčení. Je to ale jako bojovat v hacknuté hře. Každý má tolik tanků, kolik potřebuje, a spíše než na síle záleží na to kdy to protivníka přestane bavit.

Přesto síla diskuse je pořád o tom, jak argumenty používat. Přesně, bez manipulace a s vědomím toho že protistrana může mít přesně opačný protiargument. Pokud se to nedaří, tak tu jede naplno něco, co nakonec žádná diskuse být ani nemusí.

Existují totiž takzvané argumentační fauly. Určitě o nich víte, skrytě je vnímáte, někdy i používáte a moc dobře se u toho necítíte. Jako já. Nikdo není dokonalý. O pár vyslechnulých se s vámi rád podělím.

Image by Iván Tamás from Pixabay

Pokud to neuděláš jsi blbej. Rodičovsky obvykle: pokud nebude dělat to nebo to, zůstane blbej/línej/neschopnej atd.

Nátlak který nesmyslně útočí na člověka a jeho schopnost se rozhodnout. Aneb manipuluji strachem. Paradoxně poměrně jednoduše se to dá překlopit do přijatelné formy když řeknu: Pokud to neuděláš tak si myslím že to nepřinese nic dobrého/ bude ti chybět atd. To vyskytuje přeci podstatu mého nátlaku daleko lépe.

Všichni to tak dělají (vidí) a kdo to dělá jinak je blázen.

Pro pořádek. Neexistuje skupinová autorita ale jen kolektivní blbost. Pokud manipulátor nemá přirozenou autoritu, musí si přitáhnout tu skupinovou nebo virtuální.

Stalo se to, co jsem předpokládal a máš teď malér.

Příčina může být úplně jinde ale tenhle faul jen ukazuje že v úsudku mám být závislý na někým jiným, poslouchat a blahořečit. Kdepak, tohle taky není dobré.

Je mi jedno co říkáš, případně tohle nebudu poslouchat, protože xyz…

Pokud tohle říká dítě, tak je nejlepší si dát klid a odstup a doufat v lepší diskusi příště. Pokud tohle říká někdo starší, je to spíš známka že uvnitř není starší. Když si s někým nechci vyměňovat názory tak to nedělám. Další slova tedy nepotřebuji.

Každý rozumný člověk se mnou musím souhlasit na tom že xyz…

Znamená to, že s kým se nedomluvím je idiot ? Ne. Znamená to, že máte co dělat s manipulátorem nebo manipulací. Falešné dilema. Tenhle konstrukt je pěknou ukázkou kde na první pohled není kam utéct. Buď nesouhlasíte nebo jste blbej. Dovolím si raději s dotyčným nesouhlasit, anebo lépe říci že takhle se výměna názorů nevede.

S ekoteroristama není řeč, jsou to fanatici. Případně francouzský auta stojí za prd.

Onálepkuji a odsoudím. K tomu asi není co dodat, ale přeci. Chceme si to zjednodušit, tak jí tam vrazíme. Problém je, že chci mít věci zařazené, tedy onálepkované. Bez názoru se cejtim zmatený a méněcenný. Chtít pak po hlavě vystavit neutrální nálepku je dost problém. Nemít názor znamená být blbej ? Právě naopak. Nemít názor na některé věci znamená ten luxus se nezaobírat každou blbostí a připustit to nahlas.