Epizoda IV. Na JIP.

Neb jsem si zase “užil” v zařízení s bílými plášti, Dávám sem několik postřehů, popisů či doporučení. Tentokráte pro pobyt na JIP, kde jsem ne zcela očekávaně zůstal tři noci. Každá nemocnice jich má několik. Na pár už jsem za poslední tři roky pobyl, ale tentokráte jsem se ohřál o něco déle. Tak jsem mohl i pozorovat.

Image by Myriams-Fotos from Pixabay

Někdo vás hlídá, a to pořád 24/7. Tím někdo se myslí personál a přístroje. Personálem jsou sestry (a bratři), doktoři. Mají složku kde o vás píší každý pšouk - doslova. Ale také informace z přístrojů, podávané léky, výsledky odběrů, popis stavu atd. Přístroje bzučí, pípají, dávkujou. Měří EKG, tlak, saturaci krve kyslíkem a nevím co ještě. Další vám automaticky dávkují léky přímo do žil, abyste si užil. Tím VÁS není úplně myšleno vaše pohodové kavárenské já, jako spíše fyzickou schránku co tam leží a těch 95% vaší hlavy se kterou se v reálném životě nepotkáváte. O soukromí můžete debatovat na Facebooku, tady máte nahý zadek pod prostěradlem.

Dneska víte, že když se sem dostanete, budete bojovat jako lev. Jasný, co jiného taky. Takže si to upravte. Dejme tomu tlak budete mít tak 90/50 - problém udržet se při vědomí. Po několikahodinové anestezii, opiáty v krvi, jako i další kamion léků s vedlejšími účinky. Samotná krev asi nebude taky nic moc, zvláště pokud vám tam plavou nějaká ta cytostatika. Dejme tomu že dýcháte sami, tz. stejně musíte mít masku nebo “brýle” s kyslíkem na nějaký čas. Máte operační ránu, dalo by se říci první z boje, a to jste ani nezačali. Hadiček do těla než máte víc než prstů na rukou. Víte mimochodem co je centrální žilní katetr ? Přezdil jsem to na korálky Jacka Sparrowa z pirátů z Karibiku, jen přišité 4 stehy na krk. Umejou vás každý den. Pěnou a sprejem, prostě jako kuchyňskou linku. Pokud můžete, tak to ohanbí zvládnete napěnovat sami. Čůrání neřešíte tolik, jde ven samo. Měří se to a zapisuje. S tím druhým je to horší. Zvolil jsem “vydržaj pijaněr” taktiku. Takže už vám je asi jasný, že to žádný adrenalinový zápas nebude. Spíš noradrenalinový. Ten jak jinak, rovnou do žil.

Personál občas někam vyráží s defibrilátorem a ruksakem. Znamená to, že někde je hůře. Přes všechno co si užíváte, jste jen na okraji propasti. Jsou někteří, co leží na jejím dně.

Hadičky si z těla sundává nejenom James Bond, ale je populární především u seniorů. Nesmál bych se. Každý je zvíře, uteč nebo bojuj. Ale i přes velké snahy odejít jsem viděl největší úspěch pouze sed. Pokud si u toho dotyčný sundal kyslík, nějakou tu kanylu - nejlépe tepenní, personál ztrácel svojí jinak stále přítomnou laskavost.

Spotřeba lékařského materiálu a léků mi přišla obrovská. Zatímco u obvazů, injekcí, kanyl, katetrů to vem VZP. U léků jsem se děsil. Jako vývojář vím, že v kódu je vždycky nějaká chyba, tady je ale ve hře lidský faktor!

Závěrem. Fakt jde jen o to přežít těch pár hodin, dnů… Venku to bude zas růžovější. Zapsat do podvědomí. Vědomí vám je na nic, pokud jste to už nepochopili. Vaše myšlení nestojí za nic, vaše instinkty jsou otupené, tělo nefunkční a nemocné. Personálu musíte prostě věřit, je to absolutní odkázanost na cizí osobu kterou jste předtím nikdy neviděli. Diskuse ohledně zvolené léčby a postupu s personálem vyjdou zpravidla naprázdno, ale důrazně upozorněte na bolesti a změny stavu. Jinak šetřete energii. Meditujte, pokud to půjde.

Navzdory všemu jsem chtěl dát velké dík těm co tam pracují, obvykle 12hodin směny. Je to dle mého psychicky náročná a technicky přesná práce, kde kreativita má asi jiný rozměr než co znám, zato potřebujete srdce. V týmech a nasazením o kterém se nám v práci může jen zdát.