Retrospektiva 2022

Ohlédnutí za rokem 2022. Tento rok byl černý jak dehet na pražci trati Praha Bráník - Sázava. Nevím, zda tam už nejsou betonové pražce, ale vždy se nějaké staré smradlavé najdou. Zkončil Covid, začala poctivá válka diktátora z Kremlu a do toho se přidali rodinné trable nevítaných rozměrů. Napadá mě tak jeden hezký citát. Říká něco ve smyslu, že nevíš, jak si silný, dokud nejsi v situaci, kdy nemáš jinou možnost. Co k tomu mohu retrospektivně říci?

V dějinných operetách někdy rozhodují maličkosti. Snad jsem přidal pár svých pro dobro věci a někdo další přidá další. Nemusí se člověk rozmýšlet nad tím, jak se doba hnula. Klídek a jistoty mají vždy jen omezený čas a jejich trvání málo závisí na tom, jak se jich držíme. Nejhůře to snáším v osobních rovinách, kde ten příslovečný vlak vyrazí neznámo kam a poslední zastávka zmizí za zatáčkou hrozně rychle. Mám rád koncept víry jako věci, kterou se dá pohnout realitou a udržet si směr, ale rád bych k ní přidal nějaký hezký přívlastek. Snad se mi to podaří v některém dalším roce najít.