Tři roky s Imatinibem

Na konci března jsem ukončil, respektive pozastavil léčbu Glivecem / Imatinibem. Následuje krátké shrnutí.

Důvody indikace:

Ani po předchozích operacích a chemoterapii, regionálně a trochu celkově, se nepodařilo zastavit růst nádorů v noze. Na výsledcích MRI nebo PET-CT bylo vidět, že stav se nelepší. Imatinib byl zvolen jako jedna z možností, která by mohla jako systémová léčba pomoci a je dostupná v ČR. Byl indikován v FN Motol.

Dávkování:

Od počátku do konce jsem měl dávku 400mg 1x denně. Asi rok originální Glivec, poté generikum Accord Imatinib, bez významných rozdílů.

Průběh:

Nástup byl podobný jako u podobných léků této skupiny - tedy nic moc. Během tří let jsem vynechal pouze několikrát, obvykle z důvodů jiných nemocí, kde se vedlejší účinky Imatinibu znásobily už s problémy nemoci. Typicky například Covid-19. Případně jsem léčbu krátkodobě vynechal i jinak, vždy to bylo řešeno nebo hlášeno doktorům. Technicky Imatinib patří do skupiny TKI, tedy do skupiny fungujících na principu tyrosin kinázových inhibitorů. Kináza je protein, který reguluje růst a dělení buněk. Obecně mechanismus funguje tak, že se blokováním kinázy blokuje mechanismus, který nádorová buňka potřebuje k interakci s okolím - a jejímu dalšímu šíření. Prakticky to znamená, že se nádorové buňky přestanou dělit a nádor se zastaví. TGCT (dříve PVNS) je charakterizován genetickou abnormalitou v tkáni, která vede k abnormální produkci bílkoviny, tzv. kolonie stimulujícího faktoru 1 (CSF1). Imatinib (Gleevec) inhibuje CSF1 nepřímo. Byl vytvořen jako cílová skupina pro protein, který je podobný CSF1, u chronické myeloidní leukémie. Byl schválen před dvaceti lety a jeho vedlejší účinky jsou dobře známy. Vedlejší účinky jsou způsobeny tím, že Imatinib blokuje i jiné kinázy, které jsou důležité pro normální fungování těla. Jak jsem předem věděl, jedná se hlavně o gastro problémy, bolesti kloubů, otoky, změny v krevním obrazu a další.

Osobní dojmy:

První týden - dva byly asi nejhorší, možná první měsíc. Začínal jsem tím, že jsem léky bral přes den. Je třeba počítat s tím, že se cítíte špatně zhruba do 30 minut po spolknutí léku a poté, co uplyne zhruba dvě hodiny, tento pocit ustoupí. Doba, kdy se cítíte špatně, se samozřejmě liší u každého. Osobně jsem zažíval křeče v žaludku a celkový pocit na zvracení. Zvracet jsem musel asi jednou nebo dvakrát, tedy dalo se to docela ustát. Nejlepší přirovnání je jakási krátkodobá otrava, která vychází ze žaludku. Ten je na tom nejhůř. Křeče, bolestivost, podráždění a následné průjmy.

Záhy jsem zjistil, že je dobré pracovat s tím, co tělo přijímá. Ať už vynechání těžkých jídel, nebo špatně mnou tolerovaných. Efekt se totiž násobí. Bohužel ani tableta na lačno není nic moc, nástup je rychlejší a špatně je vám tak jak tak. Docela nepříjemná je i varianta dát si něco dobrého a pak léky. Výsledkem je totiž, že pocit z dobrého jídla je přeměněn na přesný opak. Dobré je tablety zapít hodně tekutin, ale nečekejte žádný zázračný výsledek.

Postupně jsem tedy zkoušel tři režimy, jak se s tím vypořádat.

1. Tableta ráno. Ve výsledku vede k tomu, že máte start do dne a je vám špatně. Tuto možnost jsem opustil.
2. Tableta v poledne. Celkem to šlo, bohužel jsem se pohyboval různě v terénu a nepodařilo se mi pokaždé jíst jídlo, které by mi vyhovovalo, a to ve stejném čase. Mnohdy jsem se také těšil někam na oběd s přáteli, nebo na obědovou pauzu v kanceláři, a poté mi nepřekvapivě bylo zase špatně.
3. Tableta večer. U tohoto ustáleného dávkování jsem zůstal. Výhody: Pravidelnost a volba jídel. Nevýhody: večer nebo v noci je vám prostě blbě.

U večerního dávkování jsem fungoval většinou z uplynulých tří let. Přes den jsem pak bral i jiné léky, například antihistaminika, doplňky stravy, vitamíny, podpora ledvin a jater. Na počátku došlo ihned k změkčení tkáně v okolí nádorů v noze a pocitově k pozitivnímu výsledku. Myslím, že tento stav trval určitě rok až dva. Z hlediska používání, respektive chůze, mi noha fungovala dobře během dopoledních hodin.

Odpoledne dochází vždycky a to bez ohledu na léky, nebo bez nich, k nárůstu otoků a pocitu těžkých nohou a především nárůstu bolesti. Toto dávkování léků nezměnilo. Myslím, že všechny nemoci a postižení dolních končetin, zvláště pak ty, které jsou řešeny operativně, a které zasahují například lymfatické uzliny, vedou k dalším problémům z hlediska jejich fungování, je tedy těžké shrnout jednoznačný pozitivní a negativní přínos léčby, neboť za stejné období došlo také k některým fyziologickým změnám, které léčba nepostihla, například kladívkové prsty, špatná funkce nožní klenby apod. Z hlediska onkologické léčby bylo primárním cílem sledovat vývoj nádorových ložisek, konkrétně byla hlídána interakce s okolními tkáněmi, typicky kostmi. Ta naštěstí nenastala.

Dlouhodobé vedlejší účinky a jejich zvládání:

Za celou dobu dávkování jsem se potýkal s různými problémy, žádný bych přímo nehodnotil jako kritický, ale celkově náročné na zvládání.

Ledviny: V půli léčby jsem musel navštívit specialistu nefrologa pro přešetření stavu mých ledvin v důsledku zvýšené hladiny kyseliny močové v krvi. Výsledkem byla úprava hodnot dalšími léky, v mém případě Milurit (alopurinol). Problémy s ledvinami se projevovaly a stále projevují bolestmi zad, únavou, zvýšenými otoky. Pro úplnost musím dodat, že neni zřejmé jestli problémy lék přímo způsobil, nebo pouze prohloubil. Problémi s ledvinami jsou u tohoto typu léku celkem vzácné.

Svalové křeče: Zpočátku jsem jim nepřisuzoval význam, trochu jsem na ně trpěl vždy. S Imatinibem jsem pak začal dostávat nepříjemné křeče do různých částí těla. A to nejen nohy, ale prakticky kdekoli. Četnost byla téměř denně. Naučil jsem se tedy být opatrný a hlídat si její nástup.

Ostatní: Mezi ostatní vedlejší účinky, které jsem zakusil, patří určitě celková únava a slabost, zřejmě způsobená kombinací vedlejších účinků celkově, jako i lehká forma závratě. Část z těchto příznaků lze určitě přisuzovat změnám v krevním obrazu, které nebyly velké, ale v některých směrech mírně vybočovaly, například hematokrit, jaterní obraz. U jaterních výsledků jsem čekal obecně větší problémy, ale pokud byly, tak v rámci tolerance.

Celkové omezení:

Životospráva byla jedním z omezení, zvláště při dávkování večer bylo třeba hlídat příjem tekutin a volbu stravy. Z hlediska křečí bylo třeba omezit některé sportovní aktivity, například to vyloučilo sportovní posilování. Prakticky jakákoli únava po sportu neodpovídala sportovní aktivitě; byla příliš velká a tento stav se nepodařilo změnit ani pravidelností sportování.

Aktivní Monitorování:

Během léčby jsem pravidelně podstupoval odběry krve, tedy i spektrum vedlejších účinků v krevním obrazu bylo pod kontrolou. Výsledky byl pravidelně konzultován s lékařkou, která léčbu předepisovala a sledovala. Monitorování stavu pomocí magnetické rezonance probíhalo jednou za tři měsíce během celých tří let.

Výsledky a ukončení:

Výsledky dle hodnocení doktorů byly zřejmě v prvních fázích léčby pozitivní, v pozdější fázi, dejme tomu poslední rok, byly spíše neprůkazné. Ačkoli nedošlo k rozšíření nádoru do horní části končetiny k úplné regresi - zmenšení nádorů také nedošlo. Momentálně je léčba pozastavena na dobu půl roku s hodnocením dalšího postupu.

Závěr:

Celkově léčba Imatinibem u mne (TGCT kotníku) vedla k stabilizaci nádorového procesu a zmírnění symptomů, za což jsem byl vděčný. Zatím mohu sledovat, jak po ukončení léčby dochází k nárůstu bolesti, doufejme, že se tento stav bude stabilizovat. Vše ostatní nelze ještě hodnotit. Samozřejmě jsem s s tím trochu “užil”, jak se lidově říká. TGCT je známo tím že jde o nevyléčitelné onemocnění ( Dobrá, amputace je asi typ, vyléčení), a tak je třeba brát v potaz, že léčba je spíše o zpomalení procesu, než o jeho zastavení. Pokud Imatinib porovnám s neustálými operacemi, tak se dá docela dobře snášet. Dnes se objevují i další léky ze spektra CSF-1 inhibitorů, konkrétně: Pexidartinib (Turalio), Nilotinib (Tasigna), Vimseltinib (DCC-3014), Emactuzumab, Cabiralizumab. Žádné další ale nejsou schváleny v ČR pro TGCT, a tak je Imatinib jedinou dostupnou možností. Toliko krátce o třech letech s Imatinibem. Pokud máte podobnou zkušenost, nebo se chcete na něco zeptat, neváhejte napsat. Snad to někomu pomůže pro rozhodování u této raritní nemoci.